Autor nedovede pochopit, proč Evropská unie tak zuřivě bojuje proti svým křesťanským kořenům a tradicím, zatímco islám vítá otevřenou náručí a potupnou podřízeností.
Před několika dny několik významných evropských intelektuálů – včetně britského filosofa Rogera Scrutona, bývalého polského ministra školství Ryszarda Legutka, německého vědce Roberta Spaemanna či profesora Rémi Braguea ze Sorbonny – zveřejnilo tzv. Pařížskou výzvu.
V tomto svém prohlášení odmítli „falešné křesťanstvo univerzálních lidských práv“ a „utopické, pseudo-náboženské křížové výpravy za svět bez hranic“. Namísto toho vyzvali k zachování Evropy založené na „křesťanských kořenech“ a k čerpání inspirace z „klasické tradice“ a odmítnutí multikulturalismu:
„Patroni falešné Evropy jsou posedlí předsudkem nevyhnutelného pokroku. Věří, že Dějiny jsou na jejich straně a tato víra je činí zpupnými a arogantními, nejsou schopni uvědomit si defekty post-národního, post-kulturního světa, který vytvářejí. Navíc nemají potuchy o skutečných zdrojích lidské slušnosti, jež je jim tak drahá – stejně jako nám. Křesťanské kořeny Evropy ignorují, dokonce zavrhují. Zároveň se velice snaží, aby neurazili muslimy, o nichž si myslí, že nadšeně přijmou jejich sekulární, multikulturní náhled.“
Nová identita
V roce 2007, v reflexi kulturní krize našeho kontinentu, papež Benedikt XVI. řekl, že Evropa teď pochybuje o své vlastní identitě. V roce 2017 pak Evropa pokročila ještě dále: vytvořila si post-křesťanskou proislámskou identitu. Evropské budovy a instituce důsledně vymazaly křesťanství – a islám vítají (viz také kauzy s mazáním křížů na produktech řetězce Lidl, na symbolech slavných klubů – a nyní například i na produktech Nestlé, pozn. překl.).
Evropský parlament nedávno otevřel vlastní muzeum, jmenuje se Dům evropských dějin a na jeho zbudování padlo 56 miliónů eur (skoro jeden a půl miliardy Kč). Hlavní myšlenkou bylo názorné ztvárnění a předání poselství historického příběhu poválečného období na cestě k evropskému sjednocení. Museum sídlí v krásné bruselské budově postavené ve stylu Art Deco. Avšak, jak poznamenal nizozemský intelektuál Arnold Huijgen, dům je „kulturně vyprázdněný“:
„Vypadá to, že kolébkou Evropy je Francouzská revoluce. Tomu, co předcházelo, je zde věnován minimální prostor. Prominentní prostor naopak dostává Napoleonův zákoník a filosofie Karla Marxe, zatímco například kolonialismus je označován za stinnou stránku evropské kultury. [...] Avšak co je na tom domě nejpozoruhodnější, to je popření jakékoli existence náboženství. Jako by ve skutečnosti nikdy neexistovalo a nemělo sebemenší vliv na historický vývoj kontinentu. [...] Evropský sekularismus tak již nebojuje proti křesťanství, nýbrž jednoduše ignoruje jakýkoli náboženský aspekt v životě vůbec.“
Přejdeme na muslimské svátky?
Bruselská byrokracie dokonce zamlčuje katolické kořeny své vlastní vlajky – dvanácti hvězd symbolizujících „ideál jednoty, solidarity a harmonie mezi národy Evropy“. Tento symbol byl převzat od francouzského katolického výtvarníka Arsene Heitze, jenž se inspiroval v křesťanské ikonografii – zobrazení Panny Marie s hvězdami kolem hlavy. Jenomže Evropská unie ve svém oficiálním vysvětlení tento křesťanský původ nijak nezmiňuje.
Před časem měnový a ekonomický odbor při Evropské komisi nařídil Slovensku přepracovat své pamětní dvoueurové mince tak, aby byly odstraněny křesťanské symboly na vyobrazeních svatého Cyrila a Metoděje. Nebo dále: Mezi 75 tisíci slovy zamítnutého návrhu evropské ústavy není jediná zmínka o křesťanství.
Německý ministr vnitra Thomas de Maziere, člen vládnoucí Křesťansko-demokratické strany Angely Merkelové, nedávno navrhl zavedení muslimských svátků: „Proč bychom v místech, kde žije velké množství muslimů, nemohli přemýšlet o zavedení muslimských svátků?“, řekl.
„Podvolení postupuje“, odpověděla Erika Steinbachová, bývalá předsedkyně Svazu vysídlenců, tedy Němců vystěhovaných z různých zemí východní Evropy na konci druhé světové války.
Beatrix von Storch, přední členka Alternativy pro Německo (AfD), zvládla jen napsat na twitteru: „NE! NE! NE!“
De Mazierův návrh pěkně ukazuje, že ve chvíli, kdy jde o islám, se oficiální „evropský postkřesťanský sekularismus“ najednou kamsi vytratí.
Je tu doma
Před několika týdny financovala Evropská unie výstavu nazvanou „Islám, to jsou i naše dějiny!“. Konala se Bruselu. Výstava zobrazuje vliv islámu na vývoj Evropy. Oficiální prohlášení k výstavě říká:
„Historické důkazy znázorněné výstavou - realita dávné muslimské přítomnosti v Evropě a vzájemné interakce obou civilizací, které proti sobě navzájem bojovaly, ale také se prolínaly a ovlivňovaly - podporuje vzdělávací a politické úsilí: pomoci evropským muslimům a nemuslimům lépe pochopit jejich společné kulturní kořeny a kultivovat jejich vzájemné soužití“.
Isabelle Benoit, historička podílející se na vytváření výstavy, řekla agentuře AP: „Chceme, aby bylo jasné, že islám je součástí evropské civilizace a že to není nějaký nedávný import, nýbrž něco, co má kořeny napříč třinácti stoletími.“
Kolébkou a hrobem
Oficiální evropský establishment se obrátil zády ke křesťanství. Vypadá to, že si neuvědomuje, do jaké míry náš kontinent a jeho obyvatelé stále závisí na morálních zásadách postavených na jejich humanitárních hodnotách v době, kdy radikální islám představil svoji civilizační výzvu pro Západ. „Je to zkrátka problém obalu, který má tendenci vyplnit se nicotou,“ napsal Ernesto Galli della Loggia v italském deníku Il Corriere della Sera.
„Není možné nevidět, že vedle obalu stojí dvě velké teologické a politické tradice – ruské pravoslaví a islám – zatímco nicota představuje pouze vybledávající křesťanské povědomí evropského Západu.“
To je důvod, proč je tak těžké pochopit „logiku“ oficiálního evropského nepřátelství vůči křesťanství a jeho příchylnost k totalitárnímu islámu. Evropa by mohla snadno být sekulární, aniž by musela být naladěna bojovně antikřesťansky.
Naopak snadné je pochopit, proč se tisíce Poláků zúčastnili masových modlitebních shromáždění podél své státní hranice, čímž vyjádřili nesouhlas se sekularizací a islamizací, což je vlastně současným oficiálním krédem Evropské unie.
Během druhé světové války se spojenci rozhodli nebombardovat Brusel, protože se měl stát kolébkou znovuzrození Evropy. Pokud však budou evropské elity pokračovat v tomto odvržení židovsko-křesťansko-humanistické kultury, mohl by se stát jejím hrobem.
Zdroj: gatestoneinstitute.org, protiproud.cz
Meotti Giulio