V Manchesteru došlo v pondělí večer k dalšímu děsivému teroristickému útoku s desítkami mrtvých a zraněných, tak jako před tím ve Francii, v Německu, v Turecku, Rusku a jinde. A ve zprávách, které k tragédii on-line sledujeme, můžeme znovu politicky korektně číst, že atentátníkem je pravděpodobně Brit Salman Abedi.
Ve Francii a Belgii prý rovněž vraždili domácí Francouzi a Belgičané stejné víry. Za příslušníky evropských národů jsou tito lidé zjevně orientálního původu médii označováni proto, že se prý většinou v těchto zemích narodili či získali jejich občanství. Toto tvrzení je asi stejně absurdní, jako kdyby Konrád Henlein a K. H. Frank byli označeni za Čechy, protože se oba narodili v Čechách a většinu svého života byli československými občany. Takový nesmysl by zuřivě odmítli oba váleční zločinci i, myslím, každý rozumně uvažující příslušník českého národa.
Ve vztahu k dnešku však i u nás zakořenila politicky korektní představa, že národnost je věcí volby a že etnikum jako takové pokud možno vůbec neexistuje. Panuje představa, že Čechem, Němcem, Francouzem se lze stát stejně snadno jako Američanem pouhým přestěhováním či dokonce prohlášením. Národnost je ale něco jiného než občanství a existuje objektivně a více méně nezávisle na naší vůli, ať se to pokrokářům u vesla líbí nebo ne. Proto například stále máme romský problém, přestože se za Romy otevřeně deklaruje pouze mizivá menšina našich občanů.
Nesmyslnost politicky korektního pojetí národnosti dokazují samotní teroristé ze Západní Evropy. Oni skutečné etnické Francouze, Brity a Němce i jejich země nenávidí a vraždí je, přestože se uprostřed nich narodili a žijí mezi nimi. Oni totiž nejsou Brity, Francouzi a Němci, jsou pouze Araby, Pákistánci a Turky s občanstvím těchto zemí, a to je velký rozdíl. Každou další masovou vraždou přesvědčují původní evropské obyvatele, že migranti a soužití s nimi představují ohromné riziko.
A ještě něco, považuji za mimořádně odpornou praxi, že naše televize přerušuje vysílání a celý den zavádí speciální celodenní zpravodajství k teroristickému útoku, ale pouze pokud k němu dojde v USA a Západní Evropě. Všichni sice mají plná ústa soucitu, humanity a antirasismu, ale ty oběti teroru v Istanbulu, Moskvě nebo Bagdádu jsou tak nějak méně důležité, kvůli nim přece přerušovat vysílání a organizovat mítinky solidarity nebudeme, že ano.
Zdroj: institutvk.cz
Weigl Jiří