Známý historik, ekonom a novinář vysvětluje, co se na lid obou stranách Atlantiku chystá při dosud úspěšném budování nejhorší totality v dějinách.
Pokud důkladněji „přičichneme“ k sekvenci událostí, která se v posledních měsících odehrávají v zemích NATO, především pak ve Spojených státech a Evropské unii, ucítíme odporný nezaměnitelný zápach nastupující totality. Někteří by jí možná nazvali fašismem, kdyby to slovo nebylo už zcela znehodnoceno. V každém případě bojové jednotky totalitářů postupují proti našim základním svobodám. A některé nedávné události jsou výborným materiálem, který umožňuje chvilku zamyšlení nad tím, kam necháváme náš svět nezadržitelně plout.
Zlověstný rozhovor
Začít můžeme třeba velmi podivným - stejně zlověstným, jako bizarním - interview, které 7. prosince poskytl belgickému tisku oslavovaný papež František. Ve svém vystoupení se dotkl tématu „nactiutrhačných“ zpráv v tisku, které přirovnal k tomu, co sám nazval „nemoc koprofágie“. Citujme:
Reportér: Poslední otázka se, Svatý Otče, vztahuje k médiím - pokud byste mohl něco říci k tomuto způsobu mezilidské komunikace…
František: Média mají obrovskou odpovědnost… je zjevné, že - vzhledem k tomu, že jsme všichni hříšní - i média se mohou stát škodlivými… Mohou upadnout do pokušení pomlouvat, nebo být použita k pomluvám, nactiutrhání vůči lidem, zvláště pak ve světě politiky. Mohou být prostředkem zničení dobré pověsti jedince: každý člověk má přece právo na dobrou pověst. Přitom je možné, že ve svém předchozím životě, třeba před deseti lety, měla tato osoba problém se spravedlností, nebo rodinné problémy, a vynést tyto věci na světlo je závažný čin, který může dotyčného poškodit… Je to hříšné a škodlivé.
Další věc, která médiím škodí, je dezinformace: totiž to, že tváří v tvář určité situaci sdělí pouze část pravdy a ne její zbytek. To je dezinformace… dezinformace je zřejmě největší škoda, kterou média mohou napáchat - stojí za ní určitý názor, který vede k jedné polaritě a zanedbávání druhé části pravdy. Jsem toho názoru, že média by neměla… a teď se neurazte, prosím, stonat nemocí koprofilie, k níž se dá přirovnat jejich neustálý hlad po skandálech… A protože člověk má k nemoci zvané také koprofágie sklony, mohou média tím, že ji podporují, značně ublížit.
Dezinformace z Vatikánu
Koprofilie je definována ve významové slovníku Merriam-Webster jako „nápadný zájem o exkrementy, zvláště pak užívání výkalů či špíny k navození sexuálního vzrušení“.
Kteří lidé přesně, Svatý Otče, mají podle Vašeho názoru „tendenci k nemoci koprofágie“? Je to snad největší problém lidské rasy? Pokud ne, proč potom zdůrazňovat tak důrazným a nechutným způsobem, že občané, kteří si přečtou o kriminálních činech politiků či média, která o nich informují, vlastně pojídají výkaly? Copak není důležité informovat voliče o charakteru politika tím, že se dozví o jeho minulosti? Zdá se, že papežovy výroky jsou výborným příkladem oné „dezinformace“, kterou sám tak odsuzuje.
Kdyby šlo jen o jednu hloupou větu v interview s náboženským představitelem, mohl by ji leckdo hodit do jednoho pytle s deklarací papežské neomylnosti vydanou Prvním vatikánským koncilem 18. července 1870, které se církevní „outsideři“ většinou vysmívají, či nad ní mávají rukou.
Jenže právě - vzhledem k oné deklaraci a obrovitému vlivu, který římskokatolická Církev stále ještě má v zemích Západu, Spojených státech i Latinské Americe, podobné vágní a nebezpečné poznámky ukazují na důležitý spodní proud: tažení proti svobodě slova.
Mluvil o Hillary?
Papežská poznámka o koprofágii a žurnalistice totiž přichází ve chvíli, kdy se v Evropské i americké unii doslova roztrhl pytel s obviněními Ruska z toho, že během volební kampaně podsouvalo skrze určitá alternativní média americkým médiím „oficiálním“ i jejich publiku „falešné zpravodajství“ (fake news) o Hillary Clintonové a její minulosti.
Robby Mook, který Clintonové dělal manažera kampaně, se nechal slyšet, že „falešné zpravodajství“ je „velký problém“, kterému musela kampaň před volbami čelit:
„Pořád si myslím, že musíme vyšetřit, co se to tady stalo s Ruskem. Nemůžeme si dovolit, aby zahraniční, klidně to tak nazvu, zahraniční agresoři, ovlivňovali výsledky našich voleb. Rusové šířili falešné zpravodajství například po Facebooku a dalšími cestami, ale podívejte, měli jsme také… třeba Breitbart News, které byly proslavené šířením podobných historek.“
CIA vlastní všechny
Většina lidí, kteří se zabývají veřejným děním a alternativními médii, dnes ví, že se na internetu nedávno objevily zprávy o restaurantu Comet Ping Pong ve Washingtonu. Tyto zprávy tvrdily, že mimo jiné i prezidentská kandidátka a její manažer kampaně John Podesta jsou zapleteni do aféry zahrnující sexuální zneužívání dětí. Takzvaný „skandál Pizzagate“ je teď palivem pro mohutnou kampaň, prosazující cenzuru na internetu i na Facebooku a dalších sociálních médiích. Prý jde o „falešné zprávy“.
Zato nikomu nevadí, že ostřílený reportér New York Times David Sanger napsal 9. prosince velmi vágní text, založený na anonymních „zdrojích z vysokých pater americké vlády“. Jeho titulek zněl: „Rusko nabouralo také počítače republikánů, data si však ponechalo, soudí Spojené státy“. Jeho text - a kampaň, která se na jeho základě rozpoutala - jsou přitom typickým případem „fake news“, o kterých mluví Clintonová a papež. Protože falšování zpravodajství páchají především mainstreamová média.
Falešné informace dostávají do mainstreamových médií primárně jejich nejužší vedení, která jednají ve shodě s vojenskými kruhy kolem NATO a zpravodajskými agenturami typu CIA. Ta ostatně už dávno prošpikovala redakce mainstreamového tisku svými agenty - jak tvrdí její bývalý ředitel William Colby, který se nechal slyšet: „CIA vlastní kohokoli, kdo ve velkých médiích alespoň něco znamená.“
Mutti Angela a fašistické sítě
Kampaň proti alternativním médiím mezitím pokračuje. Ještě nevíme, zda se dočkáme obvyklé hororové historky o psychopatovi, který vpadne do pizzerie Comet Ping Pong a postřílí pár lidí údajně kvůli tomu, co si přečetl o pedofilech na alternativním internetu. Něco podobného se už stalo, ale nikdo nebyl zraněn. Je otázkou, zda to bude stačit na zmanipulování populace k tomu, aby dobrovolně odsouhlasila extrémní cenzuru internetu a alternativních médií obecně - tedy něco, co by ještě před několika měsíci bylo nemyslitelné.
A přesně podle tohoto plánu se kampaň „fake news“ současně rozšířila i do Evropské unie. Poté, co oznámila, že bude v roce 2017 opět kandidovat na kancléřku, vypustila Angela Merkelová z úst velmi výhružná slova, která se rovnala návrhu vládní cenzury nezávislých „populistických“ (ze slova populus - lid) médií, jež prý bude patrně nezbytná: „V dnešní době se potýkáme s falešnými internetovými servery, roboty, trolly - věcmi, které jsou schopné regenerace a ovlivňování lidských názorů podle určitých algoritmů - a s těmi se musíme vypořádat,“ pravila velká demokratka. “Musíme se tomuto fenoménu postavit a bude-li to nezbytné, také ho regulovat… populismus a politický extremismus se v západních demokraciích šíří.“
Její projev přitom přišel těsně poté, co firmy Google a Facebook oznámily, že přestávají vyplácet příjmy z reklam tomu, o kom vlády a jejich média tvrdí, že patří mezi „falešné“ zpravodajské servery a stránky.
V EU - a zvláště v Německu - má přitom termín „populista“ zvláštní význam, který v Americe tolik nevnímáme. Zní negativně, téměř fašisticky. Dnes se ho používá především pro údajné „pravicové extrémisty a populisty“ - což jsou, jinými slovy, všechny strany, které se staví na odpor politické linii „otevřených dveří migrantům“, kterou drží Merkelová - nebo vlastně jakékoli strany, které se staví na odpor dosti drastickým krokům její vlády.
Válka proti penězům
Kromě toho, že vidíme v akci jedovatá chapadla propagandy, která nás mají přimět akceptovat dramatické omezení jediného zbylého svobodného média, jímž dosud byl internet a některé sociální sítě, vidíme stejně zlověstný, totalitní proud vyplouvat na povrch v jiné věci, která s ní úzce souvisí.
Je jí tlak na to, aby společnost akceptovala představu toho, že se zcela vzdáme práva držet papírové peníze, takzvaný cash. To také znamená, že soukromé - obvykle mocensky zkorumpované - subjekty, zvané banky, budou totálně kontrolovat veškeré naše peníze. A současně poskytnou totální kontrolu nad tím, co, kdy a kde utrácíme, vládním agenturám.
Právě tam míří takzvaná bezhotovostní společnost. Argumenty, které slýcháme pro, hovoří například o tom, že bezhotovostní ekonomika bude pohodlnější pro spotřebitele, nebo že téměř přestanou existovat mafie a šedá ekonomika, které se obojí vyhýbají zdanění.
V EU je v čele tohoto proudu Švédsko, které již cash prakticky eliminovalo. Hotovostní transakce tvoří dnes ve Švédsku pouhá tři procenta ekonomiky - v eurozóně je to přitom průměrně devět procent a v USA sedm. Například autobusy veřejné dopravy už vůbec neberou cash. Tři ze čtyř největších švédských bank přestávají na pobočkách nakládat s hotovostí. Norsko na této cestě následuje v těsném závěsu za Švédskem.
Francie i USA
Ve Francii je dnes ilegální provádět bez patřičného zaevidování hotovostní transakce nad hodnotu 1000 euro. Těsně po událostech kolem Charlie Hebdo se nechal francouzský ministr financí Michel Sapin slyšet, že útoky jsou zaviněny tím, že si útočníci mohli „koupit nebezpečné věci za hotové“. Těsně poté zavedl právě omezení 1000 euro na hotovostní platby - předtím byl strop na třech tisících.
Dokonce i v relativně konzervativním Německu navrhl přední člen vládní merkelovské koalice eliminaci pětiseteurové bankovky a strop na transakce v hotovosti pět tisíc euro. Jen o několik týdnů později Evropská centrální banka, jejímž novým hitem jsou záporné úrokové sazby, oznámila, že přestane tisknout pětiseteurovky v prosinci 2018, protože prý příliš usnadňují zločincům a teroristům práci.
A ve Spojených státech se zatím stupňuje kampaň za to, aby se lidé naučili používat digitální bezhotovostní transakce všude. Třeba taková JP Morgan Chase, jedna z největších a nejprohnilejších amerických bank, zvolna omezuje cash, jak může. Hotové peníze už třeba nesmíte používat ke splácení dluhu na kreditní kartě, hypotéky, nebo půjčky na automobil. Kromě toho banka vám zakazuje skladování „jakékoli hotovosti či mincí“ ve svých sejfech - takže pokud jste náhodou vlastníkem vzácné sbírky zlatých mincí, můžete si ji pokrokově nacpat snad jedině doma do matrace.
Popravte cash… než bude pozdě
Dokud obíhají bankovky a mince národních a nadnárodních měn, centrální banky USA, EU ani Japonska totiž nemohou stanovit skutečně drastické záporné úrokové sazby. Zatím s nimi japonská i evropská centrální banka jen tak flirtují. Jinak to nejde - kdyby totiž úrokové sazby šly ještě o hodně níže, vedlo by to k absurdní situaci, v níž by banky nutily klienty platit za to, že bance svěřili svou hotovost. To by samozřejmě znamenalo, že by se lidé vzbouřili a svoje úspory by si vybrali a investovali je do zlata nebo jiných komodit.
Keith Rogoff je ekonom z Harvardu, jinak také člen Ekonomického poradního panelu Federálního rezervního systému (FED) a jeden z velkých zastánců „války proti cashi“. Je autorem výroku, že existence hotových peněz je “jediným důvodem, proč máme nulovou spodní hranici nominální úrokové sazby“.
Ve své knize z roku 2016 s příznačným jménem „Prokletí hotových peněz“ Rogoff vehementně doporučuje FEDu, aby se rychle zbavil nejprve stodolarové, později i padesátidolarové a dvacetidolarové bankovky a ponechal v oběhu jen drobnější hodnoty - velmi podobně, jako to nedávno udělal šílenec Modi v Indii.
Tohle nemůže vydržet
Kdokoli, kdo skutečně pozoroval světovou ekonomiku - zvláště ekonomiku států NATO - od finanční krize v roce 2008, si musel dávno uvědomit, že současný stav věcí s negativní či nulovou úrokovou sazbou, který je nastaven tak, aby držel nad vodou selhávající banky a finanční trhy, není udržitelný. Tedy, pokud nebude hotovost popravena.
Něco to připomíná: 5. dubna 1933 podepsal americký prezident Franklin D. Roosevelt nařízení č. 6102, které zakazovalo „hromadění zlatých mincí, zlatých prutů a zlatých certifikátů na území kontinentálních Spojených států.“ Tento čin byl tehdy mnohými - zcela správně - odsuzován jako krádež za bílého dne, vládní konfiskace soukromě drženého zlata.
Podobná radikální řešení - ač v ekonomice, kde zlato dávno nepřevládá - se evidentně stálé více zamlouvají bankéřům z Wall Street a londýnského City. Teď ovšem samozřejmě nepotřebují krást zlato. Stačí jim konfiskovat cash.
Konec hotovosti nastane postupně: nejprve se omezí možnost si hotovost vybírat, pak zcela zmizí z bank, jako ve Švédsku. Jakmile se tak stane, vlády a finanční úřady budou mít absolutní kontrolu nad naším utrácením. Kromě toho budou moci vlády nařizovat - ne nepodobně FDR ve třiatřicátém - konfiskaci hotovosti nad určité limity formou „daně“ v případech celonárodního výjimečného stavu či podobné události.
Turistika směr Totalita
Podobné drastické a radikální kroky by se samozřejmě setkaly s odporem médií - jenže ne těch oficiálních. Všechny ty CNN a New York Times a Financial Times ani nemuknou. Stačí si připomenout, s jakým gustem táž média už v roce 2003 propagovala „fake news“ o válce v Iráku a zbraních hromadného ničení v rukou Saddáma Husajna, namířených snad přímo na Washington. Ta válka znamenala smrt a zkázu v měřítku, které si v „civilizovaném“ světě neumíme ani představit. Nikdo z „oficiálních“ míst ovšem proti tomuto kousku „propagandy“ neprotestoval.
Ne - opozice proti pokusu zbavit občany hotovosti se docela určitě nezběhne od mainstreamu. Budou to alternativní média, servery jako je Zero Hedge a nepočitatelně dalších, které jsou dnes prakticky ve všech západních zemích - a jsou stejně tak pronásledována establishmentem, jako ta americká. A není tomu dlouho, co americká média bez zaváhání přetiskla seznam „falešných“ stránek a blogů, který sestavila profesorka komunikací na Merrimack College Melissa Zimdarsová. Zero Hedge na něm samozřejmě byl.
Nejde mi o to, dělat reklamu jednomu alternativnímu ekonomickému serveru. Jde o základní svobodu nás všech číst, co chceme a činit si vlastní názory na komentáře a analýzy, které se nám předkládají.
Nechci, aby mi vláda a její pochopové vybírali, co mám a nemám číst. Jde o svobodu soukromí, kterou si hodlám uchovat. Nechci za sebou všude nechávat digitální stopu, kterou moje banka může kdykoli předat finančnímu úřadu nebo FBI, nebo prostě „jen“ prodat množícím se databankám, které je používají pro reklamní a jiné kampaně.
Jakmile zavedeme kontrolu veřejných sdělovacích prostředků a soukromých peněz, jsme totiž víc než na půl cestě k dokonalému totalitnímu státu.
Nevím, jak vám - ale mně to nepřijde jako dobrá turistická destinace.
Zdroj: protiproud.cz
Engdahl Frederick William