Slavný německý státník Otto von Bismarck jednou řekl: „Politický intuice, to je schopnost slyšet klapot kopyt ze vzdálenosti historie.“ Rozhodnutí Kremlu vytvořit vojenskou základnu na Kurilských ostrovech může být považováno za příklad takového projevu intuice, píše ve svém článku pro Asia Times, bývalý indický diplomat M. K. Bhadrakumar.
Zároveň autor článku poznamenává, že prohlášení o posilování vojenské přítomnosti na „sporných ostrovech“ Moskva učinila „jakoby mimochodem“. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu jednoduše konstatoval, že námořníci Tichooceánské flotily odjedou na tříměsíční expedici s cílem prozkoumat možnosti na ustavení základny Kurilských ostrovech.
Ministr obrany také zmínil, že na ostrově budou umístěny pobřežní obranné raketové systémy „Bal“ a „Bastion“. Tyto nejnovější systémy umožňují nejen ochránit ruské základny a ustanovit kontrolu nad teritoriálními vodami, ale také získat dominantní postavení mimo něj, říká bývalý diplomat.
Ruskou armádní iniciativu lze podle Bhadrakumara vysvětlil především činností Japonska ve Východočínském moři. K dispozici jsou informace, že Tokio plánuje vytvořit řadu protiletadlových a protilodních raket podél 200 ostrovů, které se rozprostírají ve vzdálenosti 1 400 kilometrů od japonského Honšú do Tchajwanu.
Tokio ujišťuje, že jsou tyto kroky zaměřeny na omezení vlivu čínské armády. Pokud si ovšem uvědomíme militaristickou minulost země a její tíhnutí k pomstě, stejně jako vzestup nacionalismu v moderním Japonsku, nehodlá Moskva riskovat své strategické zájmy na Dálném východě, zdůrazňuje autor.
Klíčovým faktorem při uvažování Ruska jsou jeho napjaté vztahy se Spojenými státy, říká Bhadrakumar. Washington a Tokio aktualizovaly a posílily vzájemnou obrannou smlouvu, která nyní zavazuje obě strany ‒ v případě konfliktní situace ‒ k vzájemné podpoře. Američané již začali umísťovat protiraketový systém na japonském území a chystají se ho případně rozšířit i v Jižní Koreji.
Peking a Moskva se ve věci amerického obranného protiraketového komplexu drží jednotného postoje. Není to tak dávno, co na společné tiskové konferenci s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem jeho čínský protějšek Wang Yi řekl, že přesun systému do Jižní Koreje „způsobí přímou škodu strategickým zájmům Číny a Ruska.“ Ruský ministr zahraničí uvedl, že jihokorejské plány USA „překračují všechny myslitelné hrozby“, které představuje Severní Korea.
Podle autora článku tak navrhované nasazení ruských vojsk na Kurilských ostrovech nepřímo zvyšuje případnou čínskou bojeschopnost. Na pozadí bezprecedentní koordinace společných aktivit mezi oběma zeměmi lze tvrdit, že Peking o plánech Moskvy založit námořní základnu v Ochotském moři věděl.
Chování Ruska v severovýchodní Asii podle autora nápadně připomíná militarizaci, kterou Čína zahájila na umělých ostrovech v Jihočínském moři. Obě země se uchýlily k demonstraci své moci ‒ ve skutečnosti mají mnohem větší vojenské schopnosti než ti, kteří zpochybňují jejich územní nároky.
Bhadrakumar dochází k závěru, že Rusko a Čína především ukazují svou rozhodnost, a výsledkem je, že se Japonsko ocitlo mezi mlýnskými kameny. Moskva a Peking daly jasně najevo, že politika Spojených států v Asii bude v severovýchodní oblasti čelit závažným omezením.
(překlad vlastní)
Originál: With eye on US’ Asia pivot, Russia surges in Far East vyšel dne 28. 3. 2016 na atimes.com.
Bhadrakumar Melkulangara K.