Chtěl bych reagovat na nedávno publikovaný článek redaktora China Daily pana Huang Xiangyanga s názvem Čínský dopis zadlužené Evropě. Článek zní na první přečtení velice rozumě a vstřícně, ukrývá však mnohá ale. Vezmeme-li to pěkně popořádku, hned v úvodu pan Huang Xiangyang píše:
„Ano, Čína má dostatek peněz, naše devizové rezervy jsou 3,2 bil. dolarů a jsou největší na světě. Byly vybudovány v průběhu několika desítek let krok za krokem. Jsme na spodních příčkách světového dodavatelského řetězce a o každý cent musíme tvrdě bojovat. Musíme prodat 800 miliónu triček, abychom si mohli dovolit jeden Airbus A380.“
Ano, Čína má dnes dostatek peněz díky iluzím, které jsme my, obyvatelé západu měli anebo ještě máme. Za každou cenu jsme si přáli otevřený obchodní svět a pomoc zemím třetího světa se nám stala jakýmsi zaklínadlem, snad to bylo způsobeno zbožným přáním, aby zvyšující životní úroveň čínského obyvatelstva vyústila v postupnou demokratizaci země. K ničemu takovému ovšem nedošlo. Čína byla zahrnuta miliardovými investicemi, které se nikdy nevrátí, a nejenže jsme my, obyvatelé západu, otevřeli své trhy čínskému zboží a Čína tak na oplátku zlikvidovala evropský a americký spotřební průmysl, také jsme dovolili, aby naše firmy do této země přesídlily a místo v Německu či Francii odváděly daně v této totalitní zemi.
„Popravdě řečeno, řada lidí zde nechápe, proč nás bohatí Evropané žádají o peníze. Vždyť jejich bohatství a mzdy jsou pro běžného Číňana nepředstavitelné. Čínští dělníci pracují 12 hodin denně bez víkendů a dělníci ve Francii mají 2 měsíce placené dovolené apod.,“ píše se v „dopise“ dále.
To je nesporně pravda. Čínští dělníci opravdu pracují mnohdy i více než 12 hodin denně. Není od věci si připomenout například jedno z nedávných neštěstí, kdy desítky dělnic uhořely v jedné továrně v Šen-čenu, kde byli drženy násilím a tím pádem uzamčeny. Čínští rodiče příliš často prodávají své dvanáctileté děti do továren v rychle rostoucích průmyslových aglomeracích, aby bylo možno se nasazením čínských dělníků chlubit. Zejména proto má ovšem Čína tak významné finanční rezervy, že její sociální politika a výdaje v sociální oblasti nepředstavují ani zlomek toho, co běžně vydávají civilizované země vážící si svých občanů. Zejména různí novináři z takzvaných nezávislých serverů, kteří aktuálně oslavují čínský přínos obyvatelstvu Tibetu, by si měli uvědomit, že přes veškerý pokrok a zdánlivé bohatnutí čínské společnosti jako celku je komunistická Čína zemí bezpráví, otrocké práce v nelidských podmínkách a také zemí absolutní zvůle převážně stranických „podnikatelů“.
„Čína dnes prokazuje dobrou vůli tím, že evropským zemím půjčuje. Na oplátku čekáme projev dobré vůle i z vaší strany. Věřím, že co nejdříve uznáte Čínu za zemi s tržní ekonomikou. Sice tento status podle Světové obchodní organizace získá Čína už za pár let tak jako tak, ale bude to projev dobrého gesta výměnou za poskytnutou pomoc. Dobré vztahy by měly být vzájemné,“ uzavírá pan Huang Xiangyang.
Tato neviná větička však v sobě ukrývá skutečné jádro pudla. Čína velmi stojí o to, aby byla uznána za tržní ekonomiku. Takový status by totiž vzal nám, Euroatlanťanům, jediný obranný mechanismus, který jsme proti drcení našich ekonomik Čínou tak jako tak měli začít využívat již dávno v mnohem větší míře, totiž cla. Všemocná Světová obchodní organizace, jejíž pravidla Čína tu pohrdavě porušuje, tu se jich dovolává na svoji obhajobu, tedy podle toho, jak se jí to zrovna hodí, totiž umožňuje uvalit clo na zboží ze zemí se státem řízenou ekonomikou. Jednoduše řečeno, čínské, státem subvencované zboží značně znevýhodňuje evropské a americké podnikatele, ke kterým se naše vlády rozhodně tak vstřícně nechovají, spíše naopak. Zavedení dovozních cel má tuto nevýhodu kompenzovat. Čína by si moc přála, aby jí toto nebezpečí jako zemi s tržní ekonomikou nehrozilo (i když naši ekonomové se asi sotva kdy probudí) a v duchu zmiňovaného přátelství by pak mohla zasadit našim ekonomikám konečnou ránu.
Nelze než souhlasit s tím, že si za své ekonomické problémy můžeme sami. Je nesporné, že utrácet více, než vydělá, si dovolí jen absolutní ignorant. Další chybou, kterou naši euroatlantští ekonomové a politici udělali, však byla podpora komunistické Číny, jejího rozvoje a prestiže. Jen blázen nechá vyrůst svou konkurenci ze svých vlastních peněz.
Nejnovější chybou je to, že si Evropa hodlá pro další chod špatným směrem půjčit peníze od komunistické Číny. Neměla by být pravda že „peníze nesmrdí“. Čínský režim má na rukou krev milionů obětí, peníze, které si pracovitá Čína „uspořila“, jsou podloženy prací stovek milionů bezprávných otroků, jsou podloženy devastací hodnot, kulturního dědictví a nepředstavitelným ničením přírody. Peníze jsou podepřeny hesly o prohnilém zkaženém západu, stačí si jen přečíst... rudou knížku.
Je hanba pro Evropu, že si takové peníze hodlá půjčit a dát své obyvatelstvo všanc čínské rozpínavosti. Odpověď Evropy by měla znít: Máme ještě dost sil postavit se na vlastní nohy. Na další Airbus A380 budete muset zkusit prodat svá trička jinam.
-jk-