To jsem se zasmála! Směšná a zároveň tristní komedie v naší škole. (http://rodon.cz/clanky/Spolecnost/V-polovine-prazdnin-je-zapotrebi-polozit-si-otazku-co-se-stane-az-za-par-dnu-opet-vypukne-dzungle-pred-tabuli-4908).
A poté jsem si vzpomněla na podobenství o statkáři, jenž posílá své výběrčí vybírat od poddaných daň. Vybrali mnoho a statkář se výběrčích poptává na reakci lidu. Odpověděli mu, že lidé pláčou. Za krátký čas se statkář rozhodne svůj čin zopakovat a opět se dotazuje výběrčích, s jakými emocemi to chudý lid přijal. Odpověděli mu: „Nyní se smějí.“ Statkář se zamyslel a řekl: „Pokud se lidé smějí, tak skutečně dali vše.“
Připadá mi, že v našem vzdělávacím procesu je situace podobná – více jak dvacet let jsme rozhořčeni, trápíme se a protestujeme proti úpadku našeho vzdělání, avšak situace je rok od roku horší. Je zřejmé, že už nám nic nezbývá, než se smát, protože ‒ parafrázuji-li slova z příběhu o statkáři ‒ změnit už nic moc nemůžeme. Vždyť od chvíle postupné likvidace našeho školství uběhlo více než dvacet let a systém se naplnil podobnými „vzdělanci“, které článek vysmívá. „Vzdělanci“, kteří vstřebali povrchní znalosti bez fundamentální hlubiny, bez pochopení jejich podstaty.
Obávám se nicméně, že situace došla tak daleko, že nastal čas přestat se smíchem, a děsit se. Stále intenzívnější mravní úpadek se stal hlavním problémem našeho systému vzdělávání a obecně situace ve společnosti. Mladí lidé ztrácí schopnost rozlišovat, co je dobré a špatné, co je dobro a co zlo, a nechápou důsledek vlastního jednání. Někteří z nich ‒ a je jich stále více ‒ začínají pociťovat radost a potěšení ze špatných činů. Rodičové by měli pozorněji vnímat, jakým počítačovým hrám dávají jejich děti přednost, jaká videa a fotky si posílají v sociálních sítích, jaké filmy doporučují jeden druhému k zhlédnutí, jaký humor je pobaví... Domnívám se, že současné záliby dětí mohou reálně dospělé vystrašit. I když jsem více pesimistou. Desítky let mravního úpadku a rozvratu duchovního řádu pomohly zrodit takové pokolení dospěláků, kteří v zálibách svých dětí nic špatného neuvidí.
Pokud je to tak, nesmíme se pohoršovat nad situací, začnou-li se v naší zemi pravidelně stávat masakry ve školách či na jiných veřejných místech, když budou odněkud vylézat maniaci, masoví traviči, Breivici, heparinoví vrahové Zelenci, piloti Lubitzi...
Čtenář/čtenářka