Jak lze z hlediska světonázorové koncepce Daniila Andrejeva chápat hnutí New Age?

Pro začátek řekněme, že New Age je poněkud nekonkrétní a neuchopitelný pojem. Různé směry obecného proudu New Age se na filosofické úrovni blíží teosofii, odkud také hnutí převzalo jistý základ. Tak jako jsme již dříve poukázali na neudržitelnost teosofie jako vnitřně protikladného myšlenkového systému a nemožnost sladit její myšlenky s učením světlého směru, týká se toto i New Age.

Stoupenci New Age nechtějí nic menšího než vytvořit „všesvětové“ či „univerzální“ náboženství, nicméně nehovoří již o tom, jak z této současné eklektické směsi jeho různých směrů „náboženství“ tohoto typu vytvořit. Na základě takového systému ve skutečnosti nelze žádné náboženství – tím spíše světlého a pozdvihujícího směřování – založit, a to ze samotného principu věci.

Stoupenci New Age, stejně jako zastánci různých teosofických směrů, jsou téměř vždy nevzdělaní jak v oblasti náboženství, tak filosofie, jejich myšlení je nekritické, věří v ezoterické pohádky a to vše maskují „širokým rozhledem“. Tato „šířka“ je však výsledkem současné duchovně a intelektuálně ubohé společenské atmosféry.

Podobně jako v případě teosofické ezoteriky sledují infernální inspirátoři New Age stejný cíl: zahltit svět vlnou pseudonáboženských myšlenek, jež si vzájemně protiřečí, aby se v nich ztratila ta poměrně malá část, na níž se podílí síly providenciální.

Zvláště je potřeba zmínit existenci fenoménu zvaného „hudba New Age“, na nějž je však nutné pohlížet jinak. V tomto žánru se lze setkat s díly talentovaných umělců, v nichž se snoubí duchovní obsah a formální novátorství. V některých případech lze dokonce hovořit o duchovnosti světlého směru, i když se často nepovznáší do velkých výšek.

Redakce