Stop podpoře homosexuální propagandy mezi nezletilými vs. nechutná homo propaganda v Česku

Ruský parlament dnes schválil zákon o zákazu propagace homosexuality mezi nezletilou mládeží. Česká televize je pobouřena a nechápe: Totální většina společnosti se zákonem souhlasí? Jak je to možné?

Před pár dny a týdny proběhly v Paříži opakovaně obrovské demonstrace proti zákonu umožňujícímu „sňatky“ homosexuálů. Na milión Francouzů šlo dlouhými pochody s transparenty žádajícími ochranu přirozené tradiční rodiny muže a ženy. Opakovaně na ně brutálně zaútočila policie, spoustu pokojných demonstrantů pozatýkala. Jeden z ministrů socialistické vlády dokonce řekl, že by mu nevadilo, kdyby mezi protestující někdo hodil bombu.

O čem se nesmí mluvit

Že o tom český „konzument“ mainstreamových médií neví? Televize, rozhlas i noviny o tom buď neinformovaly vůbec, nebo zcela okrajově či tendenčně, zkresleně, lživě. Přitom šlo o jedny z největších protivládních protestů francouzských občanů vůbec. O tom se však nesmí mluvit. O něčem jiném to platí přesně naopak:

Když se dnes v Moskvě střetla hrstka homo-aktivistů s demonstranty podporujícími zákon proti homosexuální propagandě mezi nezletilou mládeží, Česká televize málem zařídila přímý přenos. O několika desítkách zadržených rvoucích se výtržníků (z obou táborů) budeme slyšet ještě nejméně týden.

Zase si dosyta užijeme takzvaných rozborů, či analýz pokrokových televizních komentátorů z Bakalova Respektu či Hospodářských novin – a možná i Otázek velkého Václava Moravce. To je ten, co každou neděli určuje „o čem se bude po dnešních Otázkách mluvit“.

Česká homovize

Jde o zcela typické propagandistické pojetí žurnalistické práce, která je pracovní metodou ČT. Nejpozději od chvíle, kdy si ji v roce 2000 privatizovali „odboráři“, je na to dokonce hrdá – také pokud jde o homo propagaci. Jistě to není jenom tím, že jeden z hlavních mužů publicistiky České Televize je aktivní homosexuál „proslavený“ partnerským vztahem ke stejně orientovanému ministrovi české vlády.

Možná i proto tento „veřejnoprávní“ subjekt patří mezi sponzory bizarních propagačních pochodů homosexuálů v pražských ulicích. Takové „karnevaly“ už ode dneška v Moskvě nebudou možné. Nebo nanejvýš – jak zdrceně konstatoval stálý zpravodaj ČT v hlavním Ruském městě – jen někde daleko od škol.

Jen tak mimochodem – představme si, co by se dělo, kdyby „veřejnoprávní“ televizní  politická komentátorka žila s některým ministrem a zvala si ho do svých pořadů. To by byl rachot! Jakmile jste homo, je vše  v pořádku. Nikdo ani nehlesne.

Návodná pohádka o Dvou princích

Není proto divu, že to byla právě ČT, kdo v nedávných dnech přinesl ve svém zpravodajství „pochvalnou“ reportáž o knížce, která právě putuje za českými dětmi do mateřských škol: Je o dvou homosexuálních princích, kteří pokrokově nahradí zpátečnický pohádkový model princ – princezna. Nechápu jen, jakým nedopatřením nevystřihli vyděšeného malého caparta, který na otázku jak se mu to líbí, odpověděl „To je nějaký divný...“

Jen zatím, chlapče. Dlouho ti to tak připadat nebude. Vždyť právě proto to dělají. A nedej Pán Bůh, aby se tvoji rodiče rozvedli, nebo jim tě „stát“ pro kdovíco odebral. Již brzy by si tě mohli jako pěknou hračku „opatřit“ dvě maminky či dva tatínkové – princové – v reálu, nikoli v pohádce. Zákon o adopcích dětí homosexuály z dílny pokrokových poslanců ODS a LIDEM (to je ta strana, co má víc ministrů než členů) je již v našem parlamentu. Před pár dny jsme o tom svedli bitvu právě na ČT u Michaely Jílkové – výjimka potvrzuje pravidlo.

Jaro přichází z Kremlu

Zatímco ve Francii musí socialistická vláda při rozkladu rodiny prostřednictvím homosexuální lobby bojovat v ulicích proti miliónům svých občanů – a my o tom nic nevíme, v současném Rusku je to naopak. Vláda a parlament jsou v tomto ohledu zcela na straně veřejnosti.

Nový zákon proti homosexuální propagandě mezi nezletilými podporuje 90% (!) ruské veřejnosti. To je podstatně více než dříve. Ještě před šesti lety se třetina občanů vyslovila pro to, aby homosexualita byla pokládána za soukromou záležitost. Dnes si to myslí již jen patnáct procent dospělých Rusů. Čtyřicet procent kromě toho požaduje, aby homosexualita byla trestná.

Ruská Církev velmi hlasitě říká, co si o ničení standardní rodiny homo-lobby myslí. Stejně hlasitě jako čeští biskupové k zákonu o adopcích dětí homosexuály politicky korektně mlčí.

Nový zákon stanoví také sankce. Jsou velmi mírné, spíše symbolické – ale jsou: Od pokut pár tisíc korun až po patnáctidenní vězení. Prostě vnucovat svou deviaci dětem v Ruské federaci ode dneška homosexuálové nesmějí. U nás naopak budeme od školek učit děti, že jde o něco báječného, něco nejen normálního, ale také podpory a následováníhodného. Vždyť o tom vyprávějí již pohádky...

Jak je to možné?

Josef Škvorecký v románu Mirákl říká, že jde o základní otázku socialismu: Jak je to možné? Socialistická Česká televize si ji klade přesně v tomto smyslu. Její stálý zpravodaj v Moskvě na ni sklíčeně odpovídá: Stále větší či dnes už přímo absolutní většina ruské společnosti homosexualismus a jeho propagaci odmítá také proto, že důvěřuje pravoslavné Církvi, která má na veřejnost stále silnější vliv. A Církev velmi hlasitě říká, co si o ničení standardní rodiny homo-lobby myslí. Stejně hlasitě jako čeští biskupové k zákonu o adopcích dětí homosexuály politicky korektně mlčí.

Druhým důvodem prý je, že v tomtéž duchu dlouhodobě vystupuje a hovoří prezident Vladimír Putin. A ten je v Rusku bohužel nesmírně populární. Tak moment, jak to je? Vždyť tatáž televize nám stále dělá díry do hlavy tvrzením, že proti Putinovi bezmála celé Rusko dennodenně protestuje! Měli by si v tom soudruzi na Kavčích horách udělat konečně pořádek.

Nějaké to odborářské školení by to srovnalo. Mohl by je na vedlejší úvazek vést  ministr zahraničí Karel Schwarzenberg – třeba se svým varietním číslem na podporu ruské porno skupiny Pussy Riot. Ten má přece poškozování českých zájmů ve světě přímo v popisu práce. A proto politické porno a homosexuály přímo miluje a bije se za jejich „lidská práva“. A tvrdí, že je katolík. Jak je to možné?

Zdroj: protiproud.cz

Hájek Petr