Homosexualita se nenápadně transformovala ze sexuální deviace v ideologii, jež vnucuje většině svoje hodnoty. Dnes už situace došla tak daleko, že nemá politik šanci stát se v politice a v médiích úspěšný, pokud si dovolí vyjadřovat se negativně o homosexuální menšině. Dokonce i jeho neutrální postoj ohrožuje jeho kariéru a je povinen prosazovat tuto novou ideologii.
Na západě se situace podobá té za minulého režimu, kdy se vedly povinné rituální řeči a chvalořeči na komunistickou ideologii. U nás je to už také povinností, např. bývalý premiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek v odpovědi na děkovný dopis, že se s manželkou zúčastnil pochodu Prague Pride, vyjádřil kompliment tomuto pochodu a přirovnal ho k pokroku: „...je mi líto, že pokrok v naší zemi postupuje pomalu a že existuje stále v naší zemi tolik tmářů, kteří stále mají problém s homosexuály. Jsou titíž jako před pěti lety. Jsem rád, že se mi podařilo prosadit v roce 2006 zákon o registrovaném partnerství.“
A zde vyjádření paní europoslankyně za KDU-ČSL Zuzany Roithové v rozhovoru pro MF Dnes: „Ctím právo různých skupin na vyjadřování názorů a do toho patří samozřejmě třeba i forma pochodu Prahou. Nevadí mi to.“
Je nesnadné pochopit, proč se uspokojení požadavků minority LGBT (zkratka označující lesby, gaye, bisexuály a osoby transgender) stává dominantní činností celého západního světa. Vždyť naše společnost má spoustu jiných, mnohem důležitějších problémů, které ohrožují budoucnost naší civilizace. Dnes už je vidět i bez různých vědeckých studií, že úpadek pokračuje v průmyslu, zemědělství, vzdělání, v umění, ve vědě, zdravotnictví, které se transformovalo ve filiálku farmaceutických korporací. Díky depopulaci jsme na pokraji katastrofy. V pracovním procesu jsme stále méně konkurenceschopní a zodpovědní, a to znamená, že nás neminou časy hospodářsky chudší, že zlatá éra našeho blahobytu přímo na našich očích mizí.
Podíváme-li se pozorněji do světa, spatříme mnoho zemí, které se rozvíjejí rychlým tempem i bez propagandy jakýchkoli sexuálních vztahů, včetně těch homosexuálních. Vůbec je to v jejich pokroku neomezuje a především jim závratnými tempy nevymírá jejich populace, což začalo být obrovským problémem těch národů, jež odkryly Pandořinu skříňku. V každém případě je z historického hlediska zřejmé, že je-li intimní sféra ve veřejném prostoru příliš propagována, následuje obecná degradace společnosti.
Homosexuální vztahy byly dekriminalizovány. To by snad mělo stačit! Pakliže bude legalizováno homosexuální manželství, čeká nás další krok – legalizace adopce dětí těmito páry. Pochybuji, že v takovém prostředí se budou děti zdravě psychicky vyvíjet a až dospějí, stěží budou toužit po těch vlastních. Podle názoru senátora Lebedy nebyl příliš povzbudivý vzkaz „hrdého“ homosexualismu většinové populaci na festivalu Prague Pride, když pod transparentem s heslem „Rodina je fetiš“ polonazí předváděli své provokativní obscénní tanečky.
Přiznání homosexuality morální normou povede nutně k legalizaci dalších sexuálních deviací, včetně pedofilie. Není tajemstvím, že mezi časté aktivisty ve společenství za legalizaci pedofilie patří i sami homosexuálové.
Národy s původní bílou populací ubývá. Tempa jsou závratná a situace je již taková, že vlastně není důležité, jaké zákony dnes přijímáme. I tak budou v nedaleké budoucnosti zrušeny, když se jiné národy stanou na našich teritoriích většinou.
Co dělat? Máme pouze dvě volby: pokračovat v pošetilé politice legalizace neřestí a postupně vymírat, anebo se vrátit k tradičním křesťanským hodnotám, k tradiční křesťanské morálce, s pomocí které bílý člověk dosáhl ohromných úspěchů, které dnes pozbývá.
Čtenář/čtenářka