Již po smrti Muammara Kaddáfího byl na kaddáfisty kontrolovaném internetovém serveru Seven Days News zveřejněn dokument v arabštině, označený za závěť bývalého libyjského lídra, jež byla sepsána 17. října, tj. několik dní před smrtí. Na webové stránce se uvádí, že tři kopie tohoto dokumentu byly rozdány Kaddáfího příbuzným, přičemž jeden z nich byl zabit během bojů o plukovníkovo rodné město Syrtu, druhý byl uvězněn a třetímu se podařilo uprchnout. Právě on zveřejnil závěť, o jejíž autenticitě není pochyb.
V závěti Kaddáfí vyzývá své stoupence, aby „pokračovali v odporu a boji se zahraničními agresory v Libyi dnes, zítra, vždy.“ Tím nejdůležitějším je ale fakt, že bývalý libyjský vůdce prosí, aby byl pohřben bez omytí těla, v oblečení, jež na sobě bude mít v okamžiku smrti, na hřbitově v Syrtě, kde jsou pohřbeni jeho příbuzní. Všechny informační agentury popsaly tento neobvyklý obřad jako odpovídající „islámským obyčejům“.
Tento názor odráží naprosté nepochopení smyslu prosby. Podle islámských zvyklostí je tělo nutné omýt a pak pohřbít v pohřebním rouchu. Existuje jen jediná výjimka, a to pro šahídy. Za života Proroka Mohammeda byli šahídové – bojovníci padlí v boji pohřbíváni bez omývání a v tom oděvu, který měli na tobě. To se pak stalo sunnou – pravidlem, zákonem pro islám. Znamená to tedy, že Kaddáfí chtěl, aby byl pohřben jako šahíd.
Dostáváme se tu však ke složité otázce ze sféry práva a věrouky: garantuje „šahídský“ pohřeb, že se daný člověk dostane do nejvyšších „pater“ ráje – do Fardúsu, kde přebývají šahídové? Vždyť o ráji a místech v něm nerozhodují lidé, ale Alláh. A k zástupům šahídů se může připojit jen ten, kdo padl v boji za islám.
„Revolucionáři“ přesně pochopili smysl Kaddáfího závěti v bodě, týkajícím se jeho pohřbu jako šahída, a rozhodli se nic neriskovat. Kaddáfího libyjští protivníci udělali vše v rozporu se závětí, aby nezbyla ani nejnepatrnější šance na to, že se plukovník dostane do ráje. Svlékli ho a omyli jeho tělo.
To ještě nebylo všechno. Udělali i něco, co je v rozporu s islámskými obyčeji: vystavili na několik dní mrtvé tělo v supermarketu, aby si ho lidé mohli prohlédnout. A – lze-li to tak říci – očichat. Tělo se začalo rozkládat a vydávat zápach. Libyjci, kteří ve velkém množství – celé rodiny i s dětmi – přicházeli do supermarketu, v němž leželo tělo, mohli tento zápach cítit. Smysl zvoleného postupu byl jasný: všichni se měli přesvědčit, že Muammar Kaddáfí není šahíd. Tělo šahída se totiž nerozkládá a vychází z něj libá vůně pižma. To rozhodně nebyl případ Kaddáfího těla.
Kromě toho se prokázalo, že Kaddáfí údajně vůbec není pravověrný! S takovým prohlášením vystoupil muftí Libye šejch as-Sadik al-Garjání, jenž rozhodl, že v mešitě nelze nad tělem Kaddáfího vykonat pohřební modlitbu. Libyjský muftí prohlásil, že podle norem šariátu je naprosto nepřípustné, aby pohřební modlitbu vykonali muslimští šejchové, ulámové a imámové. A to vše podle tvrzení al-Garjání kvůli Kaddáfího zjevnému bezvěrectví (kufr), jeho popírání sunny proroka Mohammeda a také kvůli jeho činům a slovům v době své vlády, jež dokládají, že překročil rámce islámu (ridda). Kaddáfí tedy není muslim, nýbrž „nevěřící“ (káfir) a „odpadlík od víry“ (murtadd).
Takový obrat může překvapit pouze ty odborníky, kteří oněch 40 let, kdy byl Kaddáfí u moci, tvrdili, že se v Libyi uplatňuje šariát, že tam vládne islámský režim a že Kaddáfího Zelená kniha představuje muslimské dílo. Ve skutečnosti Kaddáfí vytvořil režim osobní moci, jenž nemá s islámem nic společného, a Kaddáfí mu dal teoretické základy, jež rovněž nemají vztah k islámu. Vypracoval a začal propagovat svou osobní, nikoli islámskou „Třetí světovou teorii“. Přitom se pokládal svou náboženskou příslušností za muslima. Byl ale specifickým muslimem – svérázným salafitou. Jediný důvěryhodný islámský text pro něj představoval Korán, a jak zcela přesně dokládá libyjský muftí, popíral sunnu proroka Mohammeda, s tím, že ji nelze akceptovat, neboť chasidé, sestavující Sunnu, ji po několik staletí po smrti Proroka předávali ústně, než ji začali fixovat písemně, během čehož došlo k její deformaci.
Podobné názory podle soudu (idžma‘) islámského sunnitského duchovenstva činí z muslima „odpadlíka od víry“. Roku 2007 největší sunnitský výzkumný ústav a univerzita al-Azhar v Káhiře vydal fatwu – právní verdikt, podle nějž „koránisté“ (jak jsou nazýváni stoupenci tohoto směru) musejí být nahlíženi jako odpadlíci od víry. Zločin odpadnutí od víry je v islámu trestán smrtí, přičemž muslim, jenž se setká s odpadlíkem od víry, je povinen ho zavraždit. Podle logiky fatwy as-Sadik al-Garjání z toho plyne, že vrazi Muammara Kaddáfího jednali jako pravověrní muslimové. Vraždu Kaddáfího uvítal i významný teolog Júsuf al-Karadaví, jenž posmrtně obvinil plukovníka rovněž z toho, že si „přisvojil některé aspekty božství“, tj. spáchal ještě větší hřích než odpadnutí od víry.
Kaddáfího případ, kdy je politickému lídrovi zabráněno v cestě do ráje, není první. Něco podobného se stalo v prosinci 2006. Během popravy bývalého iráckého prezidenta Saddáma Hussajna pověšením, jíž se odmítli zúčastnit představitelé sunnitského duchovenstva, ačkoli Hussajn byl sunnita, odsouzený, stojící na popravišti, začal v posledních vteřinách svého života pronášet šahádu – islámské vyznání víry. Sotva pronesl slova „Vyznávám, že není Boha…“, podlaha popraviště se prudce rozevřela, aby nemohl pronést šahádu do konce.
Proslýchá se, že smrtící mechanismus uvedl do chodu prezidentův zapřisáhlý nepřítel – šíitský lídr Muqtada al-Sadr, jehož otec byl zabit za Saddámova režimu. Člověk, jenž sehrál roli kata, byl v masce, ale na fotografiích a videozáběrech lze rozpoznat, že šlo o al-Sadra. Právě on nenechal Hussajna pronést šahádu v úplnosti: „Vyznávám, že není Boha kromě Boha a Muhammad je posel Boží.“ Jsou to slova, jež proměňují nemuslima nebo odpadlíka od víry v muslima, jemuž je – je-li šaháda pronesena v okamžiku smrti – milostivým Alláhem garantován ráj. Oprátka mu však stiskla hrdlo a tak došlo k tomu, že Saddám Hussajn pronesl před svědky svéráznou „šahádu“ bezvěrectví: „Vyznávám, že není Boha!“, za což člověku přísluší peklo. Muqtada al-Sadr přerušil Hussajnovu šahádu výkřikem: „Táhni do ráje!“
Organizátorem „setkání“ libyjských povstalců a „odpadlíka od víry“ Muhammara Kaddáfího bylo NATO, jehož příslušníci lovili Kaddáfího celou revoluci a „vedli“ plukovníka s hrstkou jeho spolupracovníků po jeho odchodu z Tripolisu. Hned ten den, kdy byl zabit Muammar Kaddáfí (letos 20. října), Francouzi přispěchali s prohlášením, že letecký úder na Kaddáfího konvoj provedla francouzská letadla. Francouzský ministr obrany Gérard Longuet totiž oznámil, že právě francouzské vojenské letectvo, začleněné do NATO, udeřilo na automobilový konvoj, v němž se nacházel Kaddáfí. Francie, zdůraznil Gérard Longuet, hrála vedoucí roli, když začínala vojenská operace proti Kaddáfímu.
Ministr Longuet vysvětlil, že Kaddáfí nezemřel v důsledku úderu, nýbrž údajně proto, že francouzské vojenské letectvo nedovolilo někdejšímu libyjskému lídrovi uniknout z jeho rodného města Syrty. Poté již jednali libyjští „revolucionáři“. „Křižáci“ tedy rozhodli o pozemském osudu plukovníka a o ten posmrtný se postarali islamisté již v souladu se svými náboženskými představami.
V březnu tohoto roku Muammar Kaddáfí prohlásil v rozhovoru pro francouzský týdeník Le Journal du Dimanche, že proti Libyi zaměřuje svou činnost Al-Káidá, která shromažďuje bojovníky ze všech koutů světa, aby provedli islámskou revoluci v Džamahíríji. Naivně se domníval, že to Francouze a NATO zastaví…
Zdroj: НГ-Религии
Ignatěnko A. A.