Lucas Cranach starší (4. října 1472 Kronach u Bamberka – 16. října 1553 Výmar) byl velký německý renesanční malíř, tiskař, obchodník a přítel M. Luthera. Lucas Cranach starší prožil plodný, naplněný život. Žil v období nepokojů a rebelií, reformačního a protireformačního úsilí. Umění této doby prodělávalo neméně bouřlivé změny, za Cranachova života došlo k jistému odklonu od ideálů německé renesance a nové výtvarné vnímání světa se projevilo v podobě manýrismu.
Lucas Cranach starší se narodil v obci Cronach (Horní Franky, dnes Bavorsko) v početné rodině jako Lucas Sunder, jméno Cranach přijal až později podle svého rodiště, jak velela tehdejší tradice (Lucas z Cronachu). Jeho přesné datum narození není známo. Mladý Cranach se vyučil v rytecké dílně svého otce Hanse Malera (jeho příjmení znamená malíř a označuje profesi, ne jeho původ), která tehdy realizovala významné zakázky pro okolní vesnice a města. Jeho matka, rozená Hübnerová, zemřela v roce 1491. Máme však bohužel jen docela málo zpráv z Cranachova mládí. Jistě někdy kolem roku 1495 podnikl cestu do Norimberka, kde byl celoživotně ovlivněn díly velkého němckého umělce a rytce Albrechta Dürera. Mladý Cranach pak působil mezi lety 1501–1505 ve Vídni, kde se setkal s okruhem humanistických učenců z vídeňské univerzity v čele s Conradem Celtisem. Díla vzniklá během vídeňského pobytu řadí Cranacha mezi zakladatelské osobnosti takzvané Dunajské školy. Z těchto děl můžeme jmenovat například „Svatební diptych“ (Dr. Johannes Cuspinian a Anna Cuspinianová, 1502), „Sv. Jeroným jako poustevník“ (1502, Kunsthistorisches Museum, Vídeň) a „Ukřižování Krista“ z roku 1503, dnes v Alte Pinakothek, Mnichov.
V roce 1505 se stává dvorním malířem a později i diplomatem saského kurfiřta Fridricha III. Moudrého ve Wittenbergu, který dobře rozpoznal umělcovo nadání a rozhodl se jej podporovat. Zde, ve staroslavném Wittenbergu, také Cranach zakládá prosperující dílnu se stále vzrůstajícím počtem učedníků a pomocníků. Jako úspěšný živnostník provozoval tehdy Cranach také tiskárnu, knihkupectví a lékárnu.
V roce 1509 Cranach cestoval do Nizozemska, aby maloval císaře Maxmiliána a mladého chlapce, který se později stal císařem Karlem V. Od této doby také používal místo podpisu svou značku – okřídleného hada.
Roku 1512 se oženil s Barbarou Brengebier, dcerou měšťana z Gothy. Jeho žena zemřela ve Wittenbergu 26. prosince 1540. Cranach později vlastnil dům v Gothě, ale s největší pravděpodobností se seznámil Barbarou ve Wittenbergu, kde naopak vlastnila dům její rodina, který později připadl Cranachovým jako věno. Cranach měl dva syny, přičemž se oba stali umělci: Hanse Cranacha, jehož život je zahalen v temnotě a který zemřel v Bologni v roce 1537; a Lucase Cranacha mladšího, narozeného v roce 1515, který zemřel v roce 1586. Cranach měl také tři dcery – jednou z nich je Barbara Cranachová, která zemřela v roce 1569, a byla manželkou Christiana Brücka, předka Johanna Wolfganga von Goethe.
Cranach se zde také angažoval v politice – v roce 1519 byl zvolen wittenberským radním, a v roce 1537 dokonce starostou. Dílnu Lucas Cranach st. vedl až do svého nuceného odchodu do Augšpurku, kam následoval saského kurfiřta Johanna Fridricha. Rozsáhlá produkce dílny je kromě výtvarných kvalit také význačným pramenem poznání německé reformační a humanistické kultury. Částečně pod vlivem reformačních teologů a humanistů wittenberské univerzity vznikaly v Cranachově okruhu vedle konvenčních náboženských obrazů a oltářních celků („Oltář sv. Příbuzenstva“, 1509, Städelsches Kunstinstitut, Frankfurt nad Mohanem) také dobově podmíněné náboženské alegorie, díla s antickou tématikou („Paridův soud“, 1530), portréty význačných osobností spjatých s dvorem, grafické cykly, knižní úpravy a ilustrace Lutherových spisů stejně tak jako politizující letákové tisky či portréty reformátorů. Mezi nejznámější patří ilustrace k reformačnímu spisu Philippa Melanchthona „Antithesis figurata vitae Christi et Antichristi“ (Wittenberg, 1521), v němž bylo zcela otevřeně kritizováno papežství a papež přímo ztotožněn s Antikristem. Vedle tradičních náboženských témat jako např. „Pašijový cyklus“ (1509, NG v Praze) vytvořil malíř také celou řadu profánních grafických obrazových cyklů příznačných pro zájmy a vkus tehdejších příslušníků dvora.
Cranach byl velkým přítelem Martina Luthera, který se stal kmotrem jeho dcery Anny a jemuž byl na oplátku za svědka na svatbě s Katharinou von Bora („Martin Luther a Katharina von Bora“, 1529). Malířovo přátelství s Martinem Lutherem a jeho příklon k protestantismu nebyly překážkou pro katolíka Karla V., který byl velkým obdivovatelem Cranachova díla a sám si u něj objednal řadu zakázek. („Hon pořádaný na počest Karla V. v Torgau“, 1544).
Poslední léta svého života strávil Cranach ve Výmaru, kde také 16. října 1553 zemřel. Před svou smrtí však ještě stihl zachránit kurfiřta Jana Fridricha I. Velkomyslného, zajatého v bitvě mezi protestanty a katolíky u Mühlbergu, kterého pravděpodobně z přátelských pohnutek vykoupil z vězení. Cranach je ctěn spolu s Albrechtem Dürerem a Matthiasem Grünewaldem v liturgickém kalendáři Episkopální církve (USA) 5. srpna. Je také připomínán jako dobrý křesťan v luteránské církvi 6. dubna, opět spolu s Dürerem.
* * *
Lucas Cranach starší skvěle portrétoval, mezi jinými i svého otce – nakreslil ho jako robustního starce, jehož vážný, pronikavý klidný pohled míří na diváka, o čemž se můžeme přesvědčit na vlastní oči ve světoznámé florentské galerii Uffizi. Cranach vytvořil množství dvorských portrétů, mezi které musíme započítat podobiznu Fridricha Moudrého z let 1519–1520, princezny Kateřiny Saské z roku 1514 a mladého prince Morice Saského z roku 1526. Ještě větší dopad však měly jednoduché portréty měšťanů jako například Lutherových rodičů Hanse a Markéty.
Dalším světoznámým obrazem je „Odpočinek na útěku do Egypta“ z roku 1504, který je dnes v Berlíně. Tento obraz má v sobě něco z kouzla starých legend. Malíř umístil svatou rodinu, která odpočívá, do lesnaté horské krajiny s uzlovitými kořeny stromů, hustým listovím, křehkými větvemi bříz a vzdálenými vrcholky hor, jejichž barvy až září. Pannu Marii obklopuje množství andílků, jeden podává Ježíškovi jahody, jiný přináší vodu v mušli a ostatní sedí a hrají na flétny, aby si unavení cestující odpočinuli.
Obraz vznikl ke konci umělcova pobytu ve Vídni a patří k jeho vrcholným dílům. Je potvrzen jako jeden z mála umělcovou signaturou. Pozornost si zasluhuje i další dvojice děl, a to portrét historika dr. Johanese Cuspiniana a portrét rektoraJohana Stephana Reusse se ženou. Lucas Cranach oba namaloval z třičtvrťového pohledu, ruce mají položené na otevřené knížce, již drží na kolenou, a s pohledem upřeným do dálky, jako by přemýšleli nad textem knihy. O sjednocení portrétovaného člověka s jeho prostředím se pokoušeli umělci dlouhé generace, ale až Cranachovi se v těchto dílech podařilo postavu zcela začlenit do krajiny.
Reussův portrét je z jedné strany orámovaný osamělým holým stromem a na druhé straně vidíme skupinu hustých listnáčů, nad nimiž se pak táhnou průsvitné, jasné mraky. Jeho pohled se ztrácí v pozadí, hlubinách krajiny a jejích zasněžených hor. Propojenost mezi krajinou a postavou je zde představena v jakési tiché lyrice. Opakem tohoto obrazu je portrét jeho manželky, kde je postava natočena doleva, takže oba obrazy spolu tvoří diptych.
Z vídeňského období je nutno zmínit dřevořez „Adorace Ježíšova srdce“, kterou Lucas provedl v roce 1505 na základě starého alegorického námětu Kristovy lásky k lidstvu. Vyznačuje se vyváženou symetrickou kompozicí s výraznými liniemi a nemá dřívější idylický ráz. Náznaky, které se zde projevily, se později ukazují v dalších umělcových malbách. Příkladem je oltář sv. Kateřiny z roku 1506. Ústřední obraz představuje světici klečící a pokorně se modlící. Oči upíná k nebi. Oblečená je podle tehdejší poslední módy, obklopená davem, jehož postavení je zdánlivě chaotické a zmatené. Pozornost přitahuje také kat, který je vysoký, vzpřímený a chytá meč, aby mohl vykonat rozsudek. Na levém okraji je vybraně oblečené páže, v jehož tváři se zračí mrazivá lhostejnost. Obraz naznačuje, že byl vytvořen v bouřlivém období autorova života, není zde ani stopa po snaze o harmonii. Obraz byl namalován jako upřímný pohled na člověka takového, jakým podle názoru umělce skutečně je.
V Torgavském oltáři z roku 1509 spatřujeme opět dílo vyrovnanější – klasičtější kompozici a přehlednější prostor, kterému odpovídají i vztahy postav. Je zde mnoho detailů a charachteristických rysů. Cit pro prostor, vyváženost kompozice, práce s barvou a bezpečně vedená linie dokazují Cranachovu znalost nizozemského i italského stylu. Z této doby pochází rovněž mnoho dřevořezů např. Wittenberská kniha svatých a cyklus pašijí.
Cranach pracoval zcela nezávisle na biblických ilustracích, používal techniku barevného dřevořezu a také mědiryt. Měl však také rád Venuši a Kupida a znázorňoval je v různých námětech a tak například jeho obraz Venuše a Kupido zachycuje Amora, jak vybírá med z plástů a přitom se mu žihadlo zabodlo do prstu – „tak je to i s námi, co se ženeme za rozkoší, která nám přináší bolest a škodu“. Venuše je zde štíhlá a její smyslnost ještě zvýrazňují vybrané šperky a průhledný závoj. Sv. Marie Magdaléna se schránkou na parfém z téže doby Venuši neuvěřitelně připomíná, zdá se nám se svým přepychovým oblečením a strojeným postavením být figurou z hracích karet a spolu s krajinou tvoří lyrický kontrapunkt, kde je náboženskost překryta profánností.
Venuše se vyznačuje dívčí, skoro dětskou postavou, útlým, pružným tělem, malými prsy a dlouhým krkem, který zdobí provokativní náhrdelník, zatímco její hlava je okrášlena nádherným kloboukem. Průsvitný závoj, jenž ji zahaluje, pouze zdůrazňuje její nahotu a pohled jejích očí naznačuje, že si je toho všeho plně vědoma. Krajina v pozadí je realistická. Venušina postava je důrazně, dráždivě manýristická, provokativnost umocňují pohled poutající šperky. Smyslně spočívá na sametovém plášti a spánek jakoby předstírala.
Hranice mezi světským a posvátným bývá u Cranacha mnohdy neurčitá a autorovy postavy mají ráz postav antických. Právě díky těmto dílům si ho oblíbili jeho bohatí mecenáši. Patřil k důvěrným přátelům mnohých z nich, ale také již zmíněného Martina Luthera, jehož osobně portrétoval. V roce 1526 Lutherovi nabídl, že bude kmotrem jeho prvního dítěte. První Lutherův portrét vyryl Cranach do mědi již v roce 1520 a později namaloval jeho druhý portrét, tentokrát z profilu a s baretem doktora filozofie.
Třetí Lutherův portrét je známý pod názvem Luther jako Junker Jorg. Luther je zde zobrazen jako rytíř v přestrojení a s falešným jménem. V Cranachově dílně vznikly také ilustrace Lutherova překladu Nového zákona. V těsné spolupráci s M. Lutherem a Melanchtonem namaloval Cranach množství obrazů v duchu reformace, jmenovitě pro kapli v Desave av Ditenbergu. Retábl ve Witenbergu byl vysvěcen 1547 a skládá se z osmi desek rozdělených do dvou skupin, kde každá má velký ústřední obraz, dvě postranní křídla a předěl. Tematicky znázorňuje nový, reformační pohled na křesťanskou věrouku.
Znázorněn měl být především křest jako nezbytná podmínka přijetí do křesťanské obce, přijímání jako uskutečnění jednoty s Kristem a zpověď jako nezbytná příprava k přijetí eucharistie. Předěl zobrazuje evangelium, střed je tvořen ukřižováním, vlevo je skupina věřících a vpravo stojí Luther na kazatelně a prstem ukazuje na ukřižovaného. Retábl reprezentuje vyznání víry zcela vybočující z dosavadních tradic. V tomto díle vystupují hlavní představitelé reformace, tehdy ještě žijící: Melanchton křtí dítě, Bugenhagen je pod symbolickým klíčem a Luther káže z kazatelny. Pozadí obou křídel i předěl tvoří kamenná stěna a jen ústřední obraz má v pozadí krajinu.
Výjevy na přední straně oltáře doplňují obrazy na zadní straně znázorňující církev jako obec všech věřících.
Také v českých sbírkách najdeme několik Cranachových děl. Arcidiecézní muzeum v Kroměříži se může pochlubit obrazy „Stětí sv. Kateřiny“ (1515) a „Stětí sv. Jana Křtitele“. V Obrazárně Pražského hradu najdeme hned tři díla tohoto významného umělce. Jedná se o „Nerovný pár – pošetilý stařec a mladá svůdnice“ (1531), „Podobiznu dámy s jablkem“ a fragment tzv. „Pražského oltáře“ z let 1520–22. Národní galerie v Praze uchovává již zmíněný soubor dřevorytů „Pašijový cyklus“.
Lucas Cranach zemřel v roce 1553. Cranachova dílna si udržela svůj význam v Sasku až do smrti L. Cranacha mladšího v roce 1586.
Literatura:
Lucas Cranach a české země. Katalog, Praha 2005.
J. Loriš, Cranach. Praha 1942.
M. Hamsíková, Recepce díla Lucase Cranacha st. v malířství první poloviny 16. století v Čechách. Disertační práce na Filozofické fakultě UK. Ústav pro dějiny umění, 2011.
H. Marx, I. Mössinger, Cranach Gemälde aus Dresden. Wienand Verlag. Kunstsammlungen Chemnitz, 13. November 2005 bis 12. März 2006.
G. Messling, Die Welt des Lucas Cranach: ein Künstler im Zeitalter von Dürer, Tizian und Metsys. Bozar, Bruxelles 2010.